Fotogalerie

JAZZ Q MARTINA KRATOCHVÍLA

Jazz Q má v dějinách českého jazzu i rocku mimořádné postavení: v letech 1970-1983 mu vyšlo sedm dlouhohrajících desek, nejen chválených recenzenty, ale často i komerčně úspěšných. Jen tři z nich se však dosud objevily v reedicích na kompatních discích. První období existence souboru, 1964 - 1970, zůstává téměř nezmapováno. Jazz Q založili Martin Kratochvíl a Jiří Stivín, ovlivněni free jazzem a jinými exkluzivními jazzovými proudy. Přestože skupina tehdy koncertovala po celé Evropě a dostalo se jí řady ocenění, žádnou desku nevydala. Jen částečnou představu o tehdejším repertoáru si lze tvořit podle alba Coniunctio (1970),společného díla Jazz Q a Blue Effectu. Fúze jazzu a rocku tady má spontánní a často vyloženě dobrodružnou podobu. Různorodost prezentovaných skladeb však zároveň byla ukazatelem vnitřních rozporů ve skupině; po Stivínově odchodu v ní ideově i skladatelsky začal dominovat Martin Kratochvíl. Jazz Q si pak přes řadu personálních změn udržel zcela jasnou a vyrovnanou tvůrčí kontinuitu. Nahrávky z let 1971 - 1991 teď byly soustředěny na osmialbu Martin Kratochvíl & Jazz Q. První postivínskou sestavu, již ovlivněnou rockem, ale stále zřetelně jazzovou, reprezentuje album Pozorovatelna. S příchodem britské zpěvačky Joan Dugganové a výměnou sólových kytaristů (Luboše Andršta nahradil František Francl) se zvuk posunul směrem k meditativnímu art rocku, což dokumentuje deska Symbiosis. V letech 1974 - 1975 tvořily podstatnou část repertoáru přejaté rockové a soulové skladby; Jazz Q tak svým způsobem dočasně nahrazoval nedostatek rocku na českých podiích. Od alba Elegie (nahráno 1976) je Jazz Q opět instrumentální skupinou hrající výhradně kompozice svého vedoucího, komplexně spojující zdánlivě vzdálené hudební jazyky; zjednodušeně řečeno, Kratochvíl se inspiroval Leošem Janáčkem stejně jako Milesem Davisem, vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost. Zatímco na Coniunctiu se jazz a rock halasně střetávaly, tady jde o tvorbu vnitřně zcela konzistentní. I když Jazz Q hrál dosti náročnou hudbu, měla překvapivé prodejní úspěchy. Například následujícího alba Zvěsti se v Československu a v sousedních zemích prodalo
200 000  výlisků, což dnes zní naprosto neuvěřitelně. Hodokvas a Hvězdoň plynule pokračovaly v této vyrovnané a vytříbené linii. Zawinulovské rejstříky Kratochvílových syntezátorů sice postupem času mohly působit
trochu fádně, to ale vynahrazovaly kompoziční kvality a přínos ostatních hudebníků, vždy velmi schopných instrumentalistů. Souběžně Kratochvíl skládal a natáčel filmovou hudbu, mezi  vedlejšími projekty skupiny bylo i album Paprsky s Helenou Vondráčkovou (1978). Deska Hvězdoň (nahraná v roce 1981) však kupodivu albovou diskografii Jazz Q uzavřela. Uprostřed osmdesátých let se objevily jen dva singly se zpěvačkou Janou Koubkovou, několik dalších narhávek z té doby (s Petrem Flynem či Michaelem Kocábem) bylo publikováno až roku 2001 na Albu, které nikdy nevyšlo. Souhrnné vydání tedy vzbuzovalo velká očekávání - nejen proto,že příznivci skupiny tak po mnohaletých odkladech konečně dostali šanci pořídit si nahrávky, které dosud vyšly jen na vinylech. Zároveň není žádným tajemstvím, že Martin Kratochvíl disponuje bohatým archivem nevydaných záznamů a před pár lety v rozhovorech mluvil o pozoruhodných vydavatelských plánech - na další písničkovou desku, sestavenou z archivů, nebo zachovaných, zatím nikdy nevydaných nahrávkách ze šedesátých let.

MARTIN KRATOCHVÍL - piano, Moog

ZDENĚK FIŠER - kytara, zpěv

PŘEMEK FAUKNER - basa

FILIP JENÍČEK - bicí